Kap. I: Péče o duši

První kapitolu naší „Knihy“ tvoří téma – „péče o duši“, což je motiv, který je podle filosofa Jana Patočky hlavním nosným pilířem duchovní Evropy. Evropa není podle Patočky útvar na prvním místě politický nebo geografický, nýbrž duchovní. Evropa vznikla z tohoto motivu a tím, že na něj zapoměla, dostala se do „duchovní krize“.

Tyto myšlenky objasňuje úvodní text filosofa Petra Jíry „Neodborné poznámky k motivu péče o duši u Jana Patočky“. A navazujícím textem je původně přednáška Jana Patočky „Duchovní člověk a intelektuál“, což je Patočkova úvaha o tom, co je to duchovní člověk a co je to intelektuál, jaký je mezi tím rozdíl; o tom, co je to duchovní život a co je kultura a jaký je mezi tím rozdíl; a jaká je situace duchovního člověka ve světě – i v dnešním světě.

Jan Patočka patřil ke skupině filosofů, theologů a judaistů, kteří se v minulém století pokoušeli o nové přístupy k pojetí člověka jako personálního subjektu a pro které základními tématy byly zejména nepředmětnost, událostnost a procesualita. Tito myslitelé popisovali důvody vykořenění a odcizení evropského člověka. Patřili k nim zejména filosofové K. Jaspers, G. Marcel a E. Lévinas, křesťanští theologové D. Bonhoeffer a K. Rahner, a judaisté M. Buber a F. Rosenzweig. Za české filosofy jsou to, vedle J. Patočky, zejména E. Rádl a L. Hejdánek. Myšlenkami, díly i životními příběhy těchto autorů se budeme zabývat v první kapitole.