Kap. II: Filosofie a kritické myšlení

Druhá kapitola naší „Knihy“ je věnována tématu „filosofie a kritického myšlení“. Naší potřebou by mělo být alespoň v základu se orientovat v dějinách a především v dějinách evropského myšlení, které se odvíjejí především od dějin křesťanství. Křesťanství převzalo a v sobě propojilo dva myšlenkově rozdílné způsoby myšlení, kterými jsou „hebrejská víra“ a „řecká filosofie“.

Proto, abychom dokázali rozumět i porozumět sami sobě, druhým lidem i světu, ve kterém žijeme, měli bychom být schopni rozumět dějinám řecké filosofie a filosofii pojímat jako „způsob myšlení“, protože jak řekl K. Jaspers: „Pro člověka je filosofie nezbytná, je přítomna vždy a všude. Filosofii nelze uniknout, a kdo filosofii odmítá, již filosofuje, aniž by si to uvědomoval.“[1] Filosofie podle Jasperse „znamená: být na cestě. Její otázky jsou podstatnější než její odpovědi a každá odpověď se stává novou otázkou.“[2] Jejím smyslem je především „spatřit původní skutečnost“ a „trpělivě a neúnavně udržovat rozum bdělým i před tím nejpodivnějším a nejvíce se vzpírajícím“. „Filosofie koncentruje člověka tak, že se stává sám sebou tím, že má účast na skutečnosti.“[3]

Vstupním textem do této kapitoly je „Filosofie, víra a reflexe víry“ filosofa Václava Němce, ve kterém nám ukazuje, jak úzce spolu souvisí filosofie a víra a že filosofie je metoda myšlení založená na kritickém přístupu a kladení otázek. Filosofie je principiální, kritickou a systematickou reflexí, která se uskutečňuje v médiu pojmového myšlení. Celé západní myšlení je založeno na pojmech, od malička si musíme pojmy osvojovat.

Filosoficky myslet znamená v zásadě klást zdánlivě jednoduché otázky „co to je?“ a pomocí jistých verifikovatelných a falsifikovatelných postupů na ně hledat odpovědi. To nám ukazuje sókratovské tázání, jak je zaznamenáno v raných Platónových dialozích. Sókratés kladením otázek a vedením dialogu ukazuje lidem meze jejich poznání. Jeho cílem je vyvrátit jejich představu, iluzi, že disponují odpověďmi.

Filosofie má stále na mysli celek skutečnosti. S ohledem na to hledá a snaží se pochopit, co jsou ty podstatné otázky (tj. odloučit od nich banality). Vede nás k pochopení, že na ně neexistují jednoznačné odpovědi.

[1] Srv. K. Jaspers, Úvod do filosofie, str. 9-13.
[2] Tamt., str. 12.
[3] Tamt., str. 13.